Všední nuda Mayského probouzení
Štěpán Cháb

Internet je doslova zahlcen krásou transformačních procesů našich myslí, těl, našich dimenzí, kde třetí dimenze to za velkého aplausu vzdá a přenechá své místo tolik vzrušující dimenzi páté, kde nebude čas a ani prostor, kde bude pouze povlávání v celospolečenském vědomí. Zkrátka, čeká nás extáze. Pravda, sexu si tam nikdo moc neužije, ale když přihlédneme k předloženým faktům, tak ten duchovní orgasmus bude vpravdě o dost zábavnější. Vše předloženo kapacitami jako jsou andělé, mimozemšťané, znamení na obloze, na lukách, v písku, v letu ptáků, v náznacích chování světových elit, v prazvláštnosti pocitů, které nás všechny skutečně ovládají.

Možná, že právě kvůli oněm vnitřním pocitům, je na cestě skutečně nějaká změna. K lepšímu? K horšímu? To už dle míry sledovanosti Hollywoodských apokalyptických trháků.

Předložme si zcela přízemní pohled na ono tolik nadšené PR soudného dne.

Ježíš Kristus, buď mu hlína lehká, pravil svým zástupům (a nevím, zda budu mistra citovat přesně): „Nehledejtešť ducha svatého v Kristu pánu na nebi posazenému, hledejtešť ho v soběstežť samých, proklepnuvš svojich jater, naleznete ducha svatéhošť, proklepnuvš slezinu svoušť, duchu svatému ve výraz hledětě budete, rozhlédnuvště se po vůkolním okolí, ducha svatého uzřítešť. Duch svatý jestež v širém okolí, nikolivěk v pustémš plácání.“

Z výše nadneseného by při přimhouření oka, mohlo vyskočit na čtenáře zjištění, že království boží, i se všemi duchy, syny a otci, je zde. V Rumburku například. Nebo v Českých Budějovicích. A je tam teď. Nyní. Bylo tam včera. A pokud bude řádně platit nájem, je možné, že ho tam nalezneme i za měsíc. Nebo za dva a to i po 21.12.2012 (a že ona tam ta jednička tak hloupě chybí, z estetického hlediska nedomyšlené datum). Což znamená, že tam bude i po tom děsivém numeru.

Krucifix mimojiné říkal k soudnému dni také následující: „Slnko sa zatmie a mesiac nevydá svetla. Na zemi bude úzkosť medzi národmi, bezradnosť pre hukot mora a vlnobitia. Ľudia budú zomierať od strachu pred tým, čo má ešte postihnúť svet, lebo nebeské mocnosti sa budú otriasať. Vtedy sa ukáže na nebi znamenie Syna človeka.“

(Promiňte slovenštinu, jinou bibli jsem z vlastní knihovny bohužel nevykutal. Je to ilustrovaná, mírně zkrácená verze písma svatého pro děti. Jsem si vědom toho, že informace tam uvedené, nejsou ucelené, ale za to nesvalujte vinu na mě, nýbrž na jakéhosi Michala Zolárka, který svaté texty zredigoval a do tlače pripravil. Jak se pochlubil v tiráži. Kristus jistě pohovořil obšírněji a v mnoha podobenstvích, kde chudému dokazoval, jako správný bankéř slova, že chudoba bude odměněna po smrti, do té doby útrum a bohatému, pro změnu, že teď si sice sakra užívá, ale po vydechnutí, to že si nedokáže ani představit, to vše samozřejmě bez důkazu.)

Slunce i s Měsícem se snaží překrýt chemickými stopami eroplány (europlány), mořská hladina se dme jak může, vlnobití doluje pobřeží, že by jeden zaplakal a to mezinárodní pnutí, kdy kdejaký kašpar chce kdejakého kašpara utlouci svou kdejakou kašpaří čepicí, by tu také bylo. I ti lidé, zhrouceni do vlastní bezvýchodnosti, páchají sebevraždy. Houfně. Tak třeba přeci. Soudný den je za dveřmi. Kristus tím šermoval a to už je nějaká kapacita.

Ale zkusme pominout hloupé, křesťansko-hollywoodské pojetí a zaměřme se na tolik vzrušující transformaci vědomí. Dle transformátorů dosáhneme toho, že čas i prostor přestanou existovat, že budeme moci levitovat prostorem, že budeme telepaticky sdělovat okolí svá trápeníčka, že nám narostou a opraví se zuby.

Není taková představa příliš Harry Potterovská? Simsalabim a je tu kouzelník, kterému když něco, tak jedině zatleskat? Pěkná představa, když jiných je nám zvýšeně ukradeno. Ale co když transformace přeci jenom probíhá, jen se nechystá až na takovéhle efekty? Znělo by to trochu logičtěji.

Co je největší problém dnešní civilizace? Je to skutečnost, že neumí poletovat nad regály supermarketů? Nebo že nemůže říci na dálku svému druhu o bolavých zádech? Nebo že bychom měli až tak špatné zubaře? Nebude ta transformace o něčem ale úplně jiném?

Co navrhujete? Co takhle komunikace, vstřícná, přátelská a vpravdě až láskyplná? Spolupráce určená pro přežití veškerého lidstva? Není to lepší způsob transformace? Přednastavit svět tak, aby byl k žití a ne k přežívání. Útěkem do světa Harryho Pottera se bohužel ničeho nedočkáme. Tak maximálně zfilmování.

U sepisování poslouchán Requiem, jehož autorem je Alfred Schittke.