Naše národní pokladnice literatury je hluboká a rozhodně ne prázdná. V záplavě upírských romancí a perverzních trilogií psaných bičem na sehnutá záda prostitutky z amerických luhů a hájů nám nějak nezbývá čas na vlastní literaturu. A přitom literatura je vyjádřením našeho ducha. Naší povahy. Ale jistěže máme společného národního ducha. I váš soused je Čech a to i přesto, že s ním jste v neustálé rozepři. A tak o naší národní literatuře většinou víme pouze z lavic základních škol, kde do nás byly cpány mrtvé informace o velmi živých dílech. Začněme polehoučku, jen tak, oťukejme si prostor svou slepeckou holí.
Dílo, o kterém ví i analfabet. Babička. Silně přeceněné dílo, které se dostalo na piedestal české literatury a zároveň i na obálku knihy Putování s knihou. Babička od Boženy Němcové je už v úvodním kole rozcupována Němcové tehdejší souputnicí Karolinou Světlou, která si s jazykem svého češství dokázala pohrávat daleko vznosněji, jemněji a zároveň i čtivěji. Babička s holí ošoupanou se táhla ze tvorbou Karolíny Světlé jaksi dýchavičně, s mžitkami před očima. Ale dejme Babičce pokoj závěrečným vtipem právě o Babičce: Než jsem tu knížku dočetl, tak Babička umřela.
Vrhněme se na další pomník české literatury. Švejk. Á, už se rozsvěcují oči, Švejk, toť vojcl do pranice, toť literatura, která neovlivnila pouze nás, skromné Čechy, toť literatura, která se dostala daleko za hranice a i tam promlouvala do duší věčných pacifistů a brblalů. Například Íránsko-irácká válka byla propěchována na straně Íránu polovinou překladu Haškova Švejka. Tamní garnitura, zjistiv co je Švejk za literaturu, zakázala druhou půli přeložit do perštiny. A přesto se Íránská strana zvýšeně bavila na úkor vedení, to znamená, že švejkovala, kudy chodila.
Ale huš, máme tu i jiné, temnější, méně známé a přesto tolik hlasitě mluvící. Mluva duše vyjádřená verši Petra Bezruče, jeho slastné klouzání po verších, doplňované rytmem hučení našich lesů. Toť mateřština, která bodá do hrudi dýku pýchy na vlastní jazyk, na příslušnost ke společenství s tak krásnou mluvou. Bez veršů, bez bolestného skučení rýmů, nebyl by národ národem, ale jeho pouhou nápodobou.
Zabrusme do novějších časů, do našich časů. I tam lze nalézt květnatou mluvu češství, kterou si vzal na paškál Ladislav Fuks se svým Theodorem Mundstockem, jehož přípravy na pobyt v koncentračním táboře svým černohumorným laděním přikovají čtenáře ke křeslu. Mrazivá atmosféra doby vypsaná jednou ze smějících se bestií, není lepšího čtení.
A každá kniha má svého autora a každý autor někam chodil na velkou, někde usedal ke stolu s poslední skývou chleba v ruce, někam se chodil hádat se sousedy. Někde žil. Kniha Putování s knihou vypsala 95 nejdůležitějších autorů našeho národu a zároveň s nimi představila i místa, kde autoři stvořili svá nejzásadnější díla. Je libo poznat Nymburk z pohledu Bohumila Hrabala? Té naší nádherné persóny oděné do hrátek s jazykem snad až nemravných? Nebo byste rádi očuchali Kutnou Horu s Josefem Kajetánem Tylem, tím naším kulturním státotvůrcem? Ne, už vím, Nezvalova Třebíč a její krásy, to naláká každého. Že ne? Ale jistě že ano.
V knize jsou čtenáři nabídnuta tři okénka informací. U každého spisovatele a jeho jednoho díla dostane se čtenáři poučení, o čem kniha pojednává, poté informace o místě vzniku a nakonec něco drobtů ze života autora. Kniha není koncipována jako špatná forma učebnice literatury, ale jako výpravná a velmi přitažlivá publikace, která v čtenáři rozvíří krapet potřebného národního cítění. Krása Čechů je veliká, važme si jí.
Netradiční průvodce po zajímavých místech, kde se odehrávají některé z českých próz 19. a 20. století. Představuje se tu 95 lokalit spojených s literárními díly. Informačně bohaté texty seznamují čtenáře s autory, dějem románů i jejich místopisem a doprovázejí je četné fotografie. Bohatý zdroj inspirace – ať už k výletům, nebo k četbě, případně k obojímu.
http://www.bux.cz/knihy/107766-putovani-s-knihou-mistopis-ceske-prozy.html
Vydala Euromedia Group k.s., Universum