Soucitnost aneb Buddhovy trenýrky
Štěpán Cháb

Problematika Tibetu už bohužel není předmětem vášnivých debat v revolučních kroužcích rozhořčených studentů, ale vcelku příjemnou pózou v intelektuálských kruzích, která dodá pozérovi tu správnou aureolu…hm, správnosti. Předpokládejme, že někdejší revoluční kroužky se přetavily v ohradu korektnosti, protože penězotok, protože kariérní růst, protože evoluce jedince ze soucitného v sobeckého. Na stejné vlně surfuje Dalajlama (představa surfujícího Dalajlamy musí být komická, jinak to nevidím), ač u něj se to nebere jako póza, ale jako živnost. Bohužel číslo dvě.

K Chianti přikusovat vznosná témata o porušování lidské svobody jako sušenky k čaji. „Och, jak jsem uražen čínskou rozpínavostí, pověz Leoši, co si o tom myslíš?“ A kolem prolétne stehno Jaruščino, aby celou debatu svedlo na erudovaný rozbor vlastní erotiky, bohužel (No. 3) nenaplněné. Každoroční vyvěšování tibetské vlajky potratilo na revolučnosti a stalo se jen jakýmsi reklamním tahákem pro podobně smýšlející. Tibet je jako Palmex, ověřená značka, doporučená čtyřmi z pěti odborníků, která prostě odvede perfektně své. Bohužel s číslem čtyři. Kdo je tím pátým nesouhlasícím odborníkem se nikdy nedozvíte, protože může mít pravdu a ta fronty u kasy netvoří, ta je spíše rozhání. Věčný kverulant tvrdící, že pravda je někde jinde, že její místo je nejspíš už jen na hřbitově, že smutečný kytice vážou už i v průchodech, že smrtí nic nekončí, protože před ní nic nezačalo. Jak jednoduchá premisa pátého z odborníků.

Ale obraťme své zraky ke knize samotné.

Dalajlama neúnavně plní PR tibetské věci. Nerozohňuje se nad nespravedlností záboru Tibetu Čínskou nelidovou armádou, ale řeční o síle soucítění. Neverbuje vojska, aby dobyl zpět svůj pozemkový fond v Himalájích, ale rozkládá o lásce a odpuštění. Revolta světového politika nevídaná a tím pádem i zcela bezpředmětná. Bohužel číslo pět. Pokud by všichni politici byli jako Dalajlama, bylo by na světě příjemně jako v pelíšku. Takhle se na Dalajlamu hledí jako na vcelku vtipnou variantu mluvící tapety, která aplikovala Kristovo - já do něj chlebem - do reality a tím potvrdila, že všechny věčné pravdy se nemusejí setkat s absolutním pochopením. Vždyť už bychom měli být poučeni a prostě věřit zjevenému.

Kniha je přepis přednášek, které Dalajlama pilně vytapetoval po světě a téma je dané. Síla soucítění. Člověk by se soucítěním mohl přesouvat parníky, ale bohužel ne politická rozhodnutí. Čína je Čína, nedá se svítit, to je kolos. Pokud bychom udělali zábor Tibetu my, už jí máme mezi očima a rozhlížíme se, kam nám za trest zmizly Sudety. Už zase.

Člověk musí, pokud chce být lepším, pocítit sílu soucitu k sobě samému, potom teprve může začít šermovat dobročinnou činností zaměřenou na export. Základem je mír v duši. Láska k veškerenstvu. Nohy v suchu. Ruku v ruce jde s předchozími položkami i síla odpuštění. Dokonalým člověkem jste již teď, ale zatím si to neuvědomujete. Stačí si sednout a oddat se buddhismu, vždyť buddhismus, jak mi bylo ateistou vysvětleno, není náboženstvím, ale filozofickým směrem. Ale ti ateisté, prd vědí, když nevěří. A když už věří, tak pouze sobě, což sebou vždy nese náklad nepochopení problematiky.

Dalajlama je tvor usměvavě nekonfliktní, přejme mu to a vlastní řečnické pultíky se snažme tapetovat právě jím.

U sepisování na mě z reproduktorů pořvávala skupina Oxbow, zajímavá to kuriozita.

Vydala Vydala Euromedia Group k.s., Knižní klub
http://www.bux.cz/knihy/116672-soucitnost-ucebnice-vytvareni-vnitrniho-miru-a-stastnejsiho-sveta.html
Koupíte v knihkupectví a na www.bux.cz.