Byl to jeden z těch dnů co sotva zůstanou v paměti. Příliš pracovní než aby byl nudný a příliš obyčejný než aby pouze krásné počasí mělo sílu přeměnit ten den v neobyčejný. Poledne. Všude klid to parno a dusno vyhnalo lidi do stinných koutů nebo klimatizovaných kanceláři. Nebo aspoň místností s malým větrákem. Jdu se psem. Zvolna a líně kráčíme on občas zvedne nožičku a já se zatím dívám kamsi do dáli kde jsou vidět mraky. Chtělo by to pár... více

"Martin mě pořád kritizuje všechno co udělám je špatně pořád slyším že se neumím obléknout učesat co uvařím to se nedá jíst …..když někdy jsme ve společnosti a něco řeknu dává najevo že jsem hloupá jak může shazuje mě. Kdybych se nebála že budu sama rozešla bych se s ním". Co je to za hrůzu "být sama"? Je to snad to údobí v našem životě kdy jsme bez partnera? Ovšem s výjimkou raného dětství a pozdního stáří je to v kterémkoliv... více

S kterýmkoliv politikem se setkám především si mne nevšimne. Jednak na něco takového není čas a přece se nebude zabývat jakousi entitou která pro něho nemá žádný význam. V nejlepším se může stát že na mne sklouzne pohledem a pronese dvě tři automatická slova. Ve skutečnosti se však děje jak výše popsáno. Jsem někdo-nikdo. Nu ano žiju myslím někde se cítím doma s někým se cítím dobře a vůbec něco prožívám. Přesto pro Politika v jeho pocitovém... více

"Pavle podívej. Tady je takový kotel jako u nás v lihovaru!" Zvolal Tomáš který jako zraněný dostal přednost ve zkoumání tajemného prostoru za zdí. Hoši se shromáždili okolo kotle který vévodil prostoru a rozhlíželi se kolem protože očekávali přinejmenším hrnec zlatých dukátů. "Poklad" nakonec objevil Jeník. V koutě byla hromádka polorozpadlých desek z nějaké police a několik málo knížek ve zrovna tak špatném stavu. Po okamžité detailní prohlídce knih... více

Život však šel dál se vším co je k hmotné existenci lidské zapotřebí. Jeník musel stále vstřebávat vědomosti které byly v učebnicích základních škol. Postupně se zdokonaloval ve znalostech mateřského jazyka učil se matematiku a snažil se s úspěchem vniknout i do jiných předmětů které byly pro něj třeba i méně zajímavé. Díky tomu že ve volných chvílích přečetl doma vše co bylo k dispozici měl před svými spolužáky stále určitý předstih... více

V průběhu doby kdy Jeník navštěvoval školu získal ještě dalšího koníčka a tím bylo čtení knih. Přečetl všechno co se mu dostalo pod ruku a některé knihy museli dokonce jeho rodiče před ním schovávat jako mládeži nepřístupné. Nečinil rozdílu mezi beletrií a technickou literaturou dokázal se začíst do dobrodružné knížky zrovna tak jako do bible. Tato poslední "kniha knih" byla jeho nejoblíbenější hned po pohádkách a fantastické literatuře. V první... více

Díky rychlému uzdravení se mohl Jeník zase vrátit mezi své spolužáky. Učitelka mu dala první den za úkol aby si opsal od ostatních zameškanou látku a slíbila mu že po určitou dobu nebude vůbec zkoušen než dožene zameškané učivo. Proti tomu se však Jeník ohradil a prohlásil že jej může okamžitě z čehokoliv přezkoušet že všechno co se za jeho nepřítomnosti ve škole probíralo dobře zná. Učitelka chtěla Jendu doběhnout a proto se jej zeptala zda by... více

Když končil podzim kluci si pomalu chystali sáňky a lyže ke sněhovým radovánkám. Už z prvního sněhu Jenda s kamarády postavil před domem sněhuláka který nesl stopy jeho uměleckého nadání protože skoro věrně znázorňoval věčně žíznivého obecního policajta Nováčka. Jen mu scházelo trochu obarvit nos na červeno aby byl jeho věrnou kopií. Jeník měl na jeho výrobu dostatek času i proto byl sněhulák vymodelován v nadživotní velikosti. Jeníka napadlo že... více

Když začal Jeník chodit do školy byla ještě každá třída vyzdobena jak nezbytným portrétem prezidenta Gottwalda tak symbolem křesťanství - velkým křížem s tělem ukřižovaného Ježíše Krista. K vyučovacím předmětům patřily také hodiny náboženství ve kterých vyučoval kněz - katecheta který se dětem věnoval v době kdy nebyl zaměstnán povinnostmi v místním kostele. Většina dětí chodila do náboženství docela ráda protože to byl jeden z mála... více

Ale Jeník nemohl stále zůstat malým chlapcem který žije jen v bezstarostných hrách. Jednoho dne dorostl do školních kalhot které měl táta pro něj už dávno nachystané. Ostatně mezitím se nějak všechno změnilo. Přišlo "slavné" únorové vítězství pracujícího lidu a tátovi zakázali provozovat živnost. Nastoupil do místní továrny na podřadnou práci za pár korun. Neměl požadovanou kvalifikaci a podlomené zdraví mu nedovolilo vykonávat lépe placenou ale... více