Přečtete si občas nějaký bulvár? Čekal jsem u trafiky a všímal si lidí a nejprodávanějších tiskovin. Spekulace a polopravdy sem tam okořeněnné něčím ověřeným pro větší věrohodnost. To lidi zajímá. K čertu s filozofií u které se musí přemýšlet. Titulky přes půl stránky lidi spokojeně hltají cizí příběhy. Za pět minut vše zapomenou ale nevadí zítra dostanou další porci. Tak to jde den za dnem najednou jsou staří v hlavě mají stále prázdno a... více

Máme ji téměř všichni. No a jak nás ovlivňuje? Je to velice individuální ale zároveň jsou to schematická pravidla. Možná někoho překvapí že máme duši. K čemu je potřeba je - li to pro nás prospěšné či nikoli a když už jsme se smířili s myšlenkou že ji opravdu máme tak jak je tedy možné žít i bez ní. Jak se chová tělo bez duše? Jak se chová tělo které má několik duší jak je to možné a nehádají se mezi sebou? Která z nich má převahu a jak se... více

Někdo si myslí že třeba nežijeme že živoříme či naopak. Někdo žije tak jak to viděl u svých rodičů jiný třeba zkouší napodobit styl TV seriálů. Rozhlédneme se kolem sebe a všichni tu jsou a žijí. Něco dělají nějak se chovají. V odborné literatuře se dočteme že někteří jsou takoví a takoví - to zrovna podle toho kdo co zkoumal zda lidské rasy povahy. Schopnosti nebo fyzické vlastnosti a podobně. Lidé jsou zkrátka zaškatulkovaní. Už jsme si na to... více

Jeden mladý muž trochu odstrkovaný si jednoho dne uvědomil že je něčím vyjímečný. Stál před velkým zrcadlem a se zájmem se pozoroval. Nebyl jenom sympatického vzhledu ale působil i mile. Za svůj život dokázal posbírat tolik zkušeností že pro něho nebylo nic problémem. Tak to cítil. Když pozoroval lidi kolem sebe stále víc a víc se utvrzoval v tom že je něčím odlišný. Jakýsi vnitřní hlas ho vedl a stupňoval v něm pocit zvláštní bytosti což ho... více

Byl jsem na prahu čtyřicítky. V okamžicích kdy jsem tápal a hledal kdo jsem pracovně v téhle společnosti kdy postupně vyprchávala má naděje kdy jsem budoval vztahy které byly prospěšné či zajímavé ale ne trvalé a kdy téma lásky jako by v mém životě dočasně ustupovalo… Náhle se zdánlivě náhodou a mimochodem objevila nabídka abych s malou skupinkou spřátelených lidí odjel do Amazonie do srdce brazilského pralesa. Na několik měsíců. Že prý se... více

Malá skulinka pravidelného tvaru se jednou objevila uprostřed rovné velké pláně. Nikdo si jí nevšímal a jen pár místních o ní vědělo.Pláň byla tak veliká tak co se skulinkou. Děti jí při svých hrách vždy zašlapaly takže vlastně ani nebyla. Ale z otvůrku se začal tvořit otvor a jedno dítě se v něm zachytilo nohou. Některé děti dostaly strach jiné se posmívaly. Maminky udělaly kolem otvoru ohrádku z provázků a znovu usedly ke svým kávám.Jenže otvor byl... více

V Indii setkal jsem se s tibetským dalajlamou a přivezl tříhodinový film. Cesta do Indie. Udělal mnoha divákům radost. Vím to. Přivezl jsem si z Indie lásku a úctu a vtělil ji do toho filmu. Nějakým zvláštním kouzlem se to povedlo snad skrze upřímnost výpovědi a tenhle zvláštní film dojal a otevřel mnohá lidská srdce. Umazal jsem část svých vin řekl jsem si… Umenšil jsem díl své karmy umazal kus provinění za své chování z dob NECHÁPÁNÍ LÁSKY. Ale... více

Prostoduchý mužík opustil svoje doupě a vydal se na cestu. Neměl k tomu žádný určitý důvodneznal nic co by chtěl objevit. Nic dosud nepotřeboval a tedy nehledal. Přesto mu začalo být v jeho jeskyni těsno. Něco se přirozeně měnilo v jeho nitru a on potřeboval odejít. Tak tedy došel na nejbližší kopec a dotkl se nebes. Spatřil úžasnou scenérii světa který ho obklopoval a pohlížel na ní z výše kterou znají jen ptáci. Na chvíli se tak i cítil ale přesto si... více

Projelo to mnou jako velké poznání jako blesk když jsem pochopil: Vždyť jestli budu takhle pokračovat skončím jako oslintaný obšourník jako prostopášný padesátník jako zestárlé dítě-svůdník s korytem vrásek ve tváři jako ti "podnikatelé" co objíždějí v džípech tramvajové zastávky a nabízejí dívkám v minisukních že je svezou! Do Kobylis. Do Vršovic! Do stanice Rozkoš! … Došlo mi že nechci takový být. To už jsem byl po třicítce… Toužil jsem... více

Člověčí žena seděla na zápraží a cpala se koláči. Nevadilo jí že zbytky jídla hyzdí její vyšívanou zástěru a také jí nevadilo že kolemjdoucí jsou znechucení pohledem na její tukem obalenou a znetvořenou tvář. Byla spokojená když mohla takhle sedět a jíst něco dobrého navíc když to sama uvařila či upekla. Smyslem jejího života bylo vařit a jíst. Ostatní práci neměla ráda ale zvládala jí. Lidé z okolí o ní mluvili jako o šeredné bábě a děti... více